Rock-jazz

Jiří Schmitzer

Jiří Schmitzer se narodil 25. listopadu 1949. DAMU absolvoval roku 1974, poté nastoupil do Činoherního studia v Ústí nad Labem, od roku 1985 je členem Ypsilonky. Poprvé si jej pro větší filmovou roli vybral režisér Oldřich Lipský do komedie TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (1973) inspirované populárním televizním seriálem. Nevýrazné role následovaly v detektivkách MOTIV PRO VRAŽDU (režie Július Matula, 1974) a HOLKA NA ZABITÍ (režie Juraj Herz, 1975).

Už rok nato přišel průlom v podobě Kroupy mladšího v úspěšné komedii MAREČKU, PODEJTE MI PERO! (režie Oldřich Lipský, 1976), v níž si synovský part zahrál po boku svého otce Jiřího Sováka. V přepisu POSTŘIŽIN Bohumila Hrabala, který v roce 1980 natočil Jiří Menzel, na sebe upozornil coby nevýbojný správce pivovaru. Objevil se i v dalším Hrabalovském snímku SLAVNOSTECH SNĚŽENEK (1983), stejně jako v následujícímMenzelově snímku VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ (1986).

V 80. letech jej začali režiséři obsazovat hojně do úloh tatínků a do dětských snímků vůbec: VŠICHNI MAJÍ TALENT (režie Zdeněk Flídr, 1985), OUTSIDER (režie Zdeněk Sirový, 1987), MOŘE ZAČÍNÁ ZA VSÍ (režie Zdeněk Flídr, 1988), NEFŇUKEJ, VEVERKO (režie Věra Šimková-Plívová, 1988). V rodinném snímku PÁNI EDISONI (režie Vít Olmer, 1987) se představil také jako autor ústřední písně a zpěvák. V podobenství DŮM PRO DVA (režie Miloš Zábranský, 1988) ztvárnil náročnou tragickou figuru uzavřeného Bóži, který se pokouší žít čestně i ve světě plném kompromisů. Poprvé v té době hrál ve filmu Jana Hřebejka, a to v jeho druhém mimoškolním filmu na FAMU L.P. 1948 (1989).

V první polovině devadesátých let si zahrál mimo jiné ve dvou projektech inspirovaných dílem Franze Kafky - PROCESU (režie David Jones, 1992) a AMERICE (režie Vladimír Michálek, 1994). Velkou úlohu Kandy vytvořil vedle televizního seriálu i ve filmové verzi ZDIVOČELÉ ZEMĚ (1997). Za roli politického vězně Jardy Svobody ve filmu BUMERANG (1997) režiséra Hynka Bočana si odnesl Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon.

Z dalších filmů to jsou AKÁTY BÍLÉ (režie Bohdan Sláma, 1997), BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA (režie Petr Nikolaev, 1997), KANÁREK (režie Viktor Tauš, 1999), KYTICE (režie František A. Brabec, 2000), KRAJINKA (režie Martin Šulík, 2001), PERNÍKOVÁ VĚŽ (režie Milan Šteindler, 2002), LESNÍ CHODCI (režie Ivan Vojnár, 2003) či KRÁSKA V NESNÁZÍCH (režie Jan Hřebejk, 2006) Popularitu mu přinesly také jeho písničkové recitály.